Náš svět funguje na principu rovnováhy. Pokud se v přírodě přemnoží nějaký druh zvířat, následně se namnoží i jejich predátoři. Pokud dojde k vychýlení rovnováhy ve společnosti, zanedlouho přijde reakce, která opět rovnováhu nastolí. Stejně tak každý člověk potřebuje ke spokojenému životu rovnováhu. I když nejsme často se svým životem úplně spokojeni, akceptujeme tento stav a nesnažíme se okamžitě něco měnit. Proč je tomu tak? Protože jakákoliv změna, i když k lepšímu, znamená porušení současného stavu rovnováhy, a tudíž zátěžovou situaci. Chceme-li zařadit do svého života více sportu nebo meditaci, změnit jídelníček nebo přestat kouřit, potřebujeme spoustu energie. Nejde jen o to, abychom začali něco dělat jinak. Především nám činí potíže změny dlouhodobě integrovat do svého života.
Hlavním důvodem, proč je změna obtížná, je fakt, že jsme od přírody pohodlní. Přirozeným cílem lidského organismu není žít šťastný a naplněný život. Náš mozek totiž v základu funguje stejně, jako mozky jiných živočichů. Jeho primárním cílem je přežít. Snaží se vyhnout zátěži a stresu.
Naše západní společnost nás po dlouhé generace učí, že je důležité být pracovitý, úspěšný a šťastný. My chceme poslušně naplnit všechny role, které se od nás očekávají, a které jsme my na sebe více či méně dobrovolně vzali. Dostáváme se tím do spirály stresu, pocitů viny a sebe-odsuzování. Když trávíme moc času v práci, máme pocit, že jsme špatný rodič. Když jsme s dětmi, trápí nás, že se nevěnujeme partnerovi. Když se věnujeme domácnosti, obviňujeme se, že se máme více věnovat dětem. A tak dále stále dokola.
Problém rovnováhy mezi prací a rodinou, není nic nového. Začalo se o něm mluvit již na počátku 20. století, především v souvislosti s ženským hnutím za rovnoprávnost. V okamžiku, kdy ženy začaly chodit masově do práce, nastal problém, jak zvládnout péči o domácnost, děti a ještě práci.
Pokud se budeme snažit vybalancovat svůj život z hlediska času, který věnujeme jednotlivým činnostem a aktivitám, pak budeme stále narážet na to, že času není dost na všechno, co potřebujeme a chceme. Řešení je tedy podívat se na svůj život z jiné perspektivy.
V posledních letech stále více zaznívá od vědců a odborné veřejnosti názor, že je potřeba přestat uvažovat nad rovnováhou mezi prací a životem, ale nad svým životem jako celkem. Není možné oddělit práci od života. Nechceme žít až poté, co přijdeme z práce. Chceme, aby nás práce bavila, abychom měli pocit, že někam patříme. Potřebujeme být úspěšní v tom, co děláme.
Potřebujeme přesunout pohled od jednotlivých částí našeho života a podívat se na něj z nadhledu.
Viktor Frankl, zakladatel psychoterapeutického směru logoterapie, tvrdí, že lidská touha po smyslu patří k základním lidským potřebám. Hledání smyslu není nutně nic metafyzického. Může to být láskyplná péče o rodinu, může to být rozvíjení vlastní osobnosti, může to být úspěch v práci. Důležité je vědět, co je pro můj život nejdůležitější, a v okamžicích krize podle toho stanovovat priority.
„Člověk by se neměl ptát po smyslu vlastního života. Měl by si uvědomit, že je to on, kdo je tázán. Život se každého ptá na smysl jeho života – a každý může odpovědět životu jen tím, co dělá; naší jedinou odezvou na život je chovat se odpovědně,“ napsal Viktor Frankl.
S tím souvisí i to, že člověk vykonává práci, která mu dává smysl. Není to pouze o tom, že vydělá peníze na život, který nastane po práci. Každá práce má v sobě potenciál, aby dávala smysl.
Kolikrát si v duchu řeknete: „To jsem ale blbá/ý,“ při nějaké banální chybě, které se dopustíte. Kolikrát si vyčítáte věci, které jsou svým významem minimální. Ba co hůře, vyčítáte je i svým partnerům, svým dětem, svému širšímu okolí. Zkuste se místo toho zaměřit na ty povedené věci, kterých je mnohem více. Dovolte si dělat chyby bez toho, abyste se za ně neustále trestali.
Vaše činy nejsou dílem náhody nebo okolností. Ve většině případů vaše jednání ovlivňuje svobodná volba. Pokud si uvědomíte, že to, co v tuto chvíli prožíváte, je z vašeho rozhodnutí, změní se váš postoj z bezmocné oběti na mocného tvůrce.
V každém okamžiku svého života se můžete rozhodnout, jaké budou vaše další kroky. Soustřeďte se na to, co děláte.
Všechno je propojené, takže pokud zlepšíte svůj životní styl, zlepší se váš život, budete pracovat radostněji.
Dokonalost je nedosažitelný cíl. Neznamená to, že nemáme usilovat o zlepšení. Vždy, když se vám v mozku objeví myšlenky, že jste něco mohli udělat lépe, nerozvíjejte je dále.
Chcete ve svém životě něco změnit? Hledáte nové impulsy pro osobní rozvoj? Přijďte k mému mentoringovému stolu, 6. října 2021 na HR Days. Téma je rovnováha v práci i v životě.
Hana Müllerová
Baby Office podporuje pracující rodiče. Zajišťuje ve firmách:
