Dušičky nám připomínají, abychom žili v přítomnosti

Halloween (31. říjen) i Dušičky (2. listopad) slavíme v době, kdy tma a zima pomalu přebírá vládu nad světem. Zatímco Halloween vnímáme jako lehce povrchní strašidelný večírek importovaný z Ameriky, Dušičky jsou pro nás doslova smrtelně vážná záležitost, kdy chodíme opečovávat hroby svých blízkých zemřelých, nosíme jim květiny a zapalujeme svíčky.

V posledních letech se objevuje stále více iniciativ, které pomáhají umírajícím, a tím vnáší do našich životů více povědomí o smrti. Ať už jsou to hospicové služby, různí duchovní doprovázející a další. To je výborná zpráva. Přijetí vlastní smrtelnosti totiž dokáže náš život kvalitativně posunout o velký kus. Lidé, kteří prošli vážnou nemocí nebo jim zemřel někdo blízký, se nezřídka začnou na život dívat jiným pohledem. Zlepší se jim vztahy s ostatními, více prožívají současný okamžik a váží si úplně obyčejných věcí.

Americký psychiatr Irvin Yalom říká, že myšlenky na vlastní smrt jsou jako přímý pohled do slunce – ani jedno nesneseme déle než krátký okamžik. Ať už věříme v Krista, Nirvánu, Alláha, jiného boha nebo jsme přesvědčení ateisté, nikdy se nedokážeme obavám ze smrti zcela vyhnout. Yalom radí dívat se na vlastní život jako na krátkou výseč ve věčnosti. Smrtí se jen vracíme do stavu, ve kterém jsme byli před narozením. (Více o knize Pohled do slunce.)

Něco z historie

Naši předkové žili v úzkém sepětí s přírodou. Vnímali rok jako obrovské kolo v koloběhu života, smrti a zrození. Na přelomu října a listopadu dochází k mocnému obratu tohoto kola. Přichází čas odpočinku, čas zastavení a usebrání se.

Kořeny Halloweenu můžeme hledat v keltském svátku Samhain, pohanské oslavě konce sklizně a začátku temného zimního období. Lidé zapalovali ohně a oblékali se do kostýmů, které měly za úkol odhánět zlé duchy. A protože keltské kmeny Bójů byly i na našem území, předpokládáme, že i zde se Samhain slavil. Přímým předchůdcem křesťanských dušiček ale byly rituály pohanských Slovanů. Konaly se přímo na pohřebištích na počest zesnulých předků. 

Zvyky a obyčeje vztahující se ke slavení památky zesnulých se u různých národů do velké míry překrývají. Z toho lze usuzovat, že vznikly na základě podobných představ o životě po smrti.

• Mrtvým bylo obětováno na cestu do posmrtného života jídlo a pití, aby se na dalekou pouť osvěžili.
• Pohřeb byl provázen hlučnými pitkami, při kterých ustupovala smutná nálada bujnému veselí.
• Duše se pak pravidelně vracela k mohyle či hrobu, aby se potěšila z přichystaných obětí.

Nástup křesťanství se snažil veškeré pohanské rituály vymýtit. Proti svátkům mrtvých postavili celé vojsko svatých. V 8. století ustanovil papež Řehoř III. Svátek všech svatých na 1. listopad, v jehož předvečer se začal později slavit Halloween (Původ názvu je z All Hallows’ Eve, tedy Večer všech svatých).

Lidové zvyky se církvi ale nedařilo dlouho vymýtit a některé se dochovaly dodnes.  

Jak slavit Dušičky?

Zajít na hřbitov, ozdobit hrob a zapálit svíčky, to jsou nejčastější tradice, které se v rodinách dodržují. Jaké jsou další možnosti?

• Vyrobte si doma pietní místo, kam umístíte fotografie svých předků, květiny a svíčky. 
• Vezměte tento čas jako impuls pro zastavení. Dopřejte si čas jen pro sebe, zamyslete se, co váš život ovlivňuje. Žijete ho tak, jak si přejete? Když se ohlédnete zpět, jste spokojení? Co se ve vašem životě přežilo, co nefunguje? Co byste mohli změnit? Je čas nechat jít negativní energii, aby mohla do vašeho života přijít nová svěží síla, která vás posílí a pomůže zlepšit náš život.
• Najděte čas, který budete trávit se svými rodiči, prarodiči nebo jinými příbuznými. Podívejte se na váš rodokmen. Poděkujte svým předkům za to, že můžete být na světě a že nesete jejich odkaz.
• Povídejte si s dětmi o Dušičkách, o vašich předcích.
• Vyrábějte dušičkové a halloweenské dekorace.

U nás se vžila tradice společné návštěvy hrobů našich předků, prohlížení fotek, ale i dlabání dýní. Vždy si najdu čas i na klidné zamyšlení nad vlastním životem nejraději při procházkách přírodou.

Hana Müllerová