Dita Lodinová se v Baby Office stará o lektory a program v dětských koutcích. Dita má bohaté zkušenosti jako chůva, speciální pedagožka i maminka chlapce s hendikepem. Její tipy, jak zvyknout dítě na péči cizí osoby, vycházejí z dlouholeté praxe. Také jsme si povídali o tom, proč je dobré začít děti učit ve velmi mladém věku.
Máš nějaké doporučení, jak zvykat dítě na pobyt bez rodičů ve skupině ostatních dětí?
Tak především musí být připravený rodič. Dítě vycítí z maminky, že ho nechce dát hlídat. Ani já jsem to nechtěla dát a moje dítě to ze mě vycítilo.
Rodič musí dát dítěti jistotu, že to, co se děje, je s jeho plnou podporou. Že se vždy vrátí. Pak je adaptace mnohem lehčí. Člověk musí být samozřejmě hodně trpělivý, protože děti pláčou. Ale pláč není nic špatného. Všichni jsme někdy smutní a dítě to dává bezprostředně najevo. Já už na pláči poznám, když se dítě trápí. Pak zavolám rodiče a někdy musíme adaptaci přerušit.
Setkala jsem se s přístupem, že někdo říkal dítěti: „Nebreč, nebo tě zavřu do skříně.“ To je otřesné a bohužel se to někdy děje. Může to dítěti způsobit opravdové nepříjemné trauma.
Myslíš, že je nějaký věk, kdy je nejvhodnější, aby se dítě začlenilo do kolektivu?
Asi se mi nejlépe adaptují nejmenší děti. Klidně od 1 roku. Větší děti jsou totiž už velmi chytré a vyjednávají. Třeba mi dítě řekne: „Dito, vezmi telefon a zavolej mámě, že mě bolí břicho.“ Nebo: „Maminka říkala, že máš zavolat, když budu smutný.“
S tím se pak špatně pracuje. Smutek je přirozená emoce, kterou učíme děti přijímat. Bohužel ne všichni rodiče to tak dokáží brát. Protože prošli takovou tou výchovou: „nevztekej se,“ „nebuď baba“, „nebreč“. Tohle zanechává na duši šrámy.
Čím je dítě mladší, tím je s ním víc práce. Člověk se nemůže pomalu ani otočit, je stále ve střehu. Ale adaptace je mnohem lepší. Tyhle děti nevyjednávají. Berou věci tak, jak jsou. A také ještě nemají zažité vzorce chování. Jsou velmi tvární a skvěle se s nimi pracuje.
Tím odpovídáš i na mojí další otázku. V Česku dlouho panoval mýtus, že dítěti do 3 let je nejlépe s maminkou nebo jinou primární pečující osobou. Myslíš si, že děti ohrožuje, pokud chodí do dětské skupiny nebo do koutku v mladším věku než 3 roky?
Je to individuální. Já jsem ráda, že jsem se svými syny mohla být doma. Ale neměla jsem tak zajímavé zaměstnání, abych se chtěla vrátit rychleji. Možná je to také tím, že jsem se synem musela hodně cvičit. Jinak si ale myslím, že každé dítě to má jinak. A hlavně každý rodič to má jinak. A děti se rodičům bez problémů přizpůsobí.
To souvisí také s psychickým zdravím rodičů, o kterém se naštěstí také začíná více mluvit. Stává se, že matka se chce vrátit do práce, ale tlak společnosti, nemožnost zkráceného úvazku a nedostatek míst ve školkách jí nutí zůstávat doma. Dostává se pak do depresí.
Nebo naopak, když jde do práce, tak trpí pocity viny. Že dítě o něco ochuzuje. Tak to ale není. Dítě přijme to, co rodič rozhodne. Musí si to ale srovnat v hlavě a nepřenášet tu nejistotu na dítě.
Nedávno mi říkala jedna maminka: „Já si s takhle malým dítětem neumím hrát. Jsem s ním ráda, mazlíme se, ale být s ním celý den, je náročné. Ale mám výčitky, že se mu nevěnuji.“ Vysvětlila jsem jí, že výčitky jsou zbytečné. Dítě si dopoledne hraje s trpělivou chůvou, která svoji práci miluje, maminka dělá práci, která jí baví. Odpoledne jsou spolu, oba spokojení.
To zní úplně ideálně. Ničí nás předsudky a stereotypy, které si neseme s sebou.
Samozřejmě jsou i opačné případy. Když dítě není připraveno na kolektiv z různých důvodů, ale rodiče nemohou jinak. Pak je situace pro pečující chůvu o to náročnější.
Další mýtus, se kterým se často setkáváme tvrdí, že dítě je vhodné vzdělávat až ve škole nebo rok před návštěvou školy. Ale ty si myslíš, že dítě je vzdělávatelné od chvíle, kdy začne vnímat.
Rozhodně. Myslím, že to je už i nějak vědecky podloženo. Já mám inspiraci v Play Wisely, kde jsem dlouho vedla kurzy. Play Wisely je program zaměřený na raný vývoj dětí prostřednictvím cílených aktivit, které stimulují mozek a podporují motorické dovednosti. Program vychází z poznatků o dětském vývoji a neurovědě a je určen pro děti od 4 měsíců do cca 5 let.
V praxi to vypadá tak, že se pracuje s různými sadami karet. Dítě se učí rozlišovat jaké zvíře je veliké, jaké je malé. Rozvíjí se jemná motorika, prostorové vnímání. Dítě určuje, zda je obrázek nahoře nebo dole, vpravo nebo vlevo.
Máš zkušenosti, že děti, které prošly Play Wisely mají pak lepší výsledky?
Rozhodně. A také to skvěle funguje u dětí se specifickými potřebami. Třeba autistické děti dělají ohromné pokroky.
Máš nějakou vlastní metodiku vzdělávání dětí nebo je to spíš nahodilé?
V dětském koutku v Baby Office, který v současné době vedu, pracujeme s dětmi systematicky. Program určujeme podle ročního období a lidových tradic. Příroda a příběhy našich předků nám slouží jako rámec pro vzdělávání.
Děti velmi záhy rozeznávají písmena a číslice, učí se vyprávět příběhy. Nedávno se maminka jednoho dítěte ptala, zda ve 2 letech skutečně počítá. Pro děti je učení ten nejlepší dopamin.
Děkuji za rozhovor
Hana Müllerová
Baby Office podporuje pracující rodiče. Zajišťuje ve firmách:
