Péče o nejmenší: Fakta versus mýty

V roce 2012 vyšla kniha „Péče o nejmenší – Boření mýtů“ od Hany Haškové, Stevena Saxonberga a Jana Mudráka, která se snažila vyvrátit nejčastější mýty o zařízeních denní péče pro malé děti. Náš Baby Office byl založen o rok později s cílem podporovat slaďování pracovního a rodinného života. Během uplynulých let došlo k určitým změnám ve vnímání péče o děti do tří let. Dětské skupiny, sousedské skupiny a další alternativy klasických jeslí ukazují, že kvalitní předškolní péče může být dostupná a prospěšná jak pro děti, tak pro jejich rodiče. Přesto je stále důležité podporovat rozvoj těchto služeb a bořit přetrvávající mýty, které mají opravdu tuhý kořínek. 

Pojďme se společně podívat na 7 mýtů, které autoři knihy definovali, popsali a vyvrátili. A také na to, jak to vypadá dnes.

Mýtus první: Každý přece ví, že zařízení denní péče jsou pro děti do tří let škodlivá

Tento mýtus vychází z přesvědčení, že pro malé děti je nejlepší výhradní péče matky. Kniha „Péče o nejmenší – Boření mýtů“ dokazuje analýzou dostupných studií, že kvalita péče je důležitější než to, zda ji poskytuje matka nebo někdo jiný. Důležité je, aby bylo o dítě postaráno citlivě a konzistentně.

• Mýtus, že zařízení denní péče jsou pro děti do tří let škodlivá, není podložen mezinárodními vědeckými studiemi. Naopak, žádné relevantní studie z posledních 20 let tuto teorii nepodporují.
• Kvalita péče je klíčová – Výzkumy ukazují, že děti prospívají v prostředí s nízkým poměrem dětí na pečující osobu, kvalifikovaným personálem a malými skupinami.
• Děti z rizikových rodin (např. s rodiči v ekonomické nouzi nebo depresí) těží z institucionální péče už od 6–18 měsíců. Pomáhá jim v emocionálním i kognitivním rozvoji.
• Výzkumy ze Švédska dokazují, že děti, které začaly denní péči navštěvovat již jako kojenci, mají v dlouhodobém měřítku lepší kognitivní i sociální dovednosti.
• Neexistují žádné vědecké důkazy pro tvrzení, že děti do tří let nejsou způsobilé pro zařízení denní péče, ale po dosažení tří let se náhle způsobilými stanou. Tento přístup je specifický pro Českou republiku a není podložen vědeckými studiemi.
• Čeští „experti“, kteří tento mýtus šíří, se neopírají o mezinárodní longitudinální studie, ale spíše o ideologii. Pokud by měli nové vědecké poznatky, měly by být publikovány na mezinárodní úrovni – což se nestalo.

Jak je to dnes?

Dnes už je více přijímáno, že kvalitní péče v jeslích může být pro dítě přínosná. Dospěla generace dětí, které jesle v 90. letech navštěvovaly. Přesto tento mýtus přetrvává dodnes.

Mýtus druhý: Čeští odborníci prokázali, že jesle jsou pro děti nebezpečné

V minulosti se někteří odborníci odkazovali na výzkumy, které údajně dokazovaly, že jesle mohou mít negativní dopad na psychický vývoj dětí. Kniha ukazuje, že tato tvrzení byla často vytržena z kontextu nebo špatně interpretována, protože byly zkoumány deprivované děti, kde pobyt v jeslích byl pouze jeden z faktorů.

• Mýtus o škodlivosti jeslí je založen na dezinterpretaci teorie vazby. Někteří konzervativní čeští psychologové tvrdí, že dítě musí být první tři roky výhradně s matkou, jinak dojde k nevratnému poškození jeho vývoje.
• Tento názor neodráží mezinárodní vědecký konsenzus. Moderní studie ukazují, že kvalitní jesle mohou mít na děti pozitivní vliv, zejména v rizikových rodinách.
• Konzervativní psychologové čerpají spíše z ideologie než z vědeckých dat. Mnozí z nich mají katolické zaměření a své názory prezentují v náboženských publikacích či na konferencích, čímž propojují psychologii s vírou.
• Jejich argumentace vychází z tradičního pojetí rodiny. Tvrdí, že matka má pečovat o děti, zatímco otec finančně zajišťuje rodinu. Jesle podle nich nejsou potřeba, pokud „rodina správně funguje“.
• Tito psychologové ovlivňují rodinnou politiku v ČR, přestože jejich názory nejsou podloženy vědeckými studiemi. Nepublikují v recenzovaných odborných časopisech a jejich tvrzení jsou spíše ideologická než empirická.
• Nedostatek jeslí negativně dopadá na rodiče i děti. Zvláště ohroženi jsou rodiče s nízkými příjmy nebo samoživitelky, které kvůli absenci dostupné péče nemohou pracovat. To může vést k většímu ohrožení dětí chudobou.

Jak je to dnes?

Dnes odborníci uznávají, že kvalita péče je klíčová. Pokud jsou jesle dobře vedeny a děti mají stabilní pečující osoby, nejsou pro ně nijak škodlivé. Naopak mohou podporovat rozvoj samostatnosti a sociálních dovedností.

Mýtus třetí: Jesle jsou vynálezem komunistů

Mnoho lidí si myslí, že jesle byly zavedeny až za socialismu, aby umožnily matkám pracovat. Ve skutečnosti existovaly již před druhou světovou válkou a jejich historie sahá až do 19. století.

• Jesle existovaly dávno před komunismem. Byly rozšířené v Československu před rokem 1948 a také v mnoha demokratických zemích, které komunistickou vládu nikdy nezažily.
• Institucionální péče o děti je běžná v celé Evropě. V mnoha západoevropských zemích (např. Francie, Švédsko, Dánsko, Velká Británie) dochází do jeslí 30–75 % dětí mladších tří let.
• Západní Evropa měla v 80. letech vyšší podíl dětí v jeslích než Československo. Například ve Švédsku, Belgii či Francii bylo více dětí v institucionální péči než u nás.
• V roce 2012 byl v ČR podíl dětí v jeslích velmi nízký. Jen 3 % dětí mladších tří let navštěvovaly jesle, což byl z nejnižších podílů v Evropě.
• Jesle nezpůsobily „zkaženou“ generaci. Pouze malá část tehdy mladých lidí do nich skutečně chodila.
• Chybějící jesle omezují možnosti žen na trhu práce. Matky často nemají jinou možnost než občasné brigády, což negativně ovlivňuje jejich ekonomickou situaci.

Jak je to dnes?

Tento mýtus už dnes není tak rozšířený, ale stále se objevuje. Ve světě jsou jesle běžné a nejsou spojovány s žádným konkrétním politickým režimem.

Mýtus čtvrtý: Pro děti je přirozené, aby se svou matkou zůstávaly doma až do věku tří let

Tento argument vychází z předpokladu, že dítě do tří let potřebuje výhradně péči matky. Kniha ukazuje, že v různých kulturách existují různé modely péče a že děti se dobře přizpůsobují různým podmínkám.

• Mýtus, že je pro děti přirozené zůstávat s matkou doma do tří let, vychází spíše z historických a kulturních zvyklostí než z vědeckých poznatků. V České republice se toto rozdělení dětí na do tří let (jesle) a nad tři roky (mateřské školy) ustálilo zejména během komunismu, kdy byly jesle vnímány negativně a byla zavedena tříletá mateřská dovolená. V jiných zemích, jako jsou USA, Švédsko nebo Finsko, však existují jednotné předškolní systémy bez striktního věkového dělení.
• Vědecké studie neprokazují, že by docházka dětí mladších tří let do jeslí měla negativní vliv na jejich vývoj, pokud je poskytovaná péče kvalitní. Empirické důkazy, které by podporovaly tezi o škodlivosti institucionální péče pro děti do tří let, neexistují. Historicky bylo dělení na jesle a mateřské školy založeno spíše na morálních a náboženských argumentech než na psychologických či pedagogických teoriích.
• Moderní vývojová psychologie neukazuje, že by děti mladší tří let trpěly pobytem v jeslích více než starší děti. Důležitější než věk dítěte je kvalita péče a individuální potřeby dítěte. Dominantní český diskurz, který považuje pobyt s matkou do tří let za ideální, tedy není podložen empirickými důkazy, ale spíše tradicí a popularizovanými odbornými názory. 

Jak je to dnes?

Dnes si rodiče více uvědomují, že záleží na individuálních potřebách dítěte i rodiny. Některé děti prospívají doma, jiné v kolektivu. Stát podporuje flexibilnější modely, například dětské skupiny či sdílenou rodičovskou dovolenou.

Mýtus pátý: Češi a Češky jesle nechtějí

Argument, že rodiče v ČR preferují péči v domácím prostředí, byl dlouho považován za samozřejmost. Kniha ukazuje, že to není tak jednoznačné – mnozí rodiče by jesle využili, kdyby byla dostupná kvalitní zařízení.

• Na první pohled se zdá, že Češi a Češky skutečně jesle odmítali, protože tehdejší průzkumy ukazují, že většina rodičů preferuje finanční podporu pro možnost zůstat s dětmi doma. Nicméně důvody tohoto odmítání byly složitější.
• Hlavním problémem nebyl v roce 2012 nezájem o kvalitní péči, ale spíše tehdejší stav jeslí – jejich financování bylo neudržitelné, rodiče při jejich využití ztráceli nárok na rodičovský příspěvek a zřizovatelé neměli dostatečnou podporu.
• Odmítání jeslí v ČR je částečně založeno na špatné historické zkušenosti s nimi před rokem 1989. Nicméně tento argument neobstojí, protože podobně se po roce 1989 nezavřely nemocnice ani univerzity – naopak se jejich úroveň zvýšila.
• Celkově platí, že nedostatek kvalitních zařízení péče o malé děti negativně dopadá především na matky, zejména samoživitelky. Přetrvávající odmítání jeslí je často založeno na mýtech a nedostatku reálné zkušenosti.

Jak je to dnes?

Zájem o jesle a dětské skupiny roste. Rodiče hledají flexibilní možnosti péče, protože návrat do práce po rodičovské dovolené není vždy snadný. Stále ale u žen přetrvává obava, že jsou špatné matky, pokud dají dítě mladší tří let do jeslí.

Mýtus šestý: Česká republika si jesle nemůže dovolit

Tento mýtus vychází z přesvědčení, že provoz jeslí je příliš drahý. Kniha uvádí, že jde spíše o otázku politických priorit než skutečné nedostupnosti financí.

• Investice do kvalitních institucí péče o děti by se České republice vyplatily nejen sociálně, ale i ekonomicky.
• Zlepšily by ekonomickou aktivitu matek, zvýšily odvody do státního rozpočtu a snížily výdaje na ekonomicky neaktivní matky.
• Země, které podporují kvalitní péči o děti a zapojení otců, mají vyšší porodnost než ČR.
• Česká republika investuje do dlouhých, ale málo placených rodičovských dovolených, které demotivují muže od péče o malé děti.
• Stát přitom investuje jen minimálně do veřejných služeb péče o děti.
• Zahraniční studie ukazují, že investice do kvalitních zařízení péče o děti mají pozitivní dopad i na budoucí ekonomický kapitál dětí.

Jak je to dnes?

Situace se změnila – od roku 2024 stát zavádí novou podobu dětských skupin s jasnějším financováním.  Dětské skupiny získaly stabilnější podporu a jsou považovány za dostupnější alternativu k tradičním jeslím. Vznikají nové podoby péče o děti jako například sousedské skupiny.

Mýtus sedmý: Česká rodinná politika vychází z odborných poznatků

Mnoho lidí věří, že opatření v oblasti péče o děti vycházejí z doporučení odborníků. Kniha ukazuje, že rodinná politika byla často formována spíše politickými a ekonomickými zájmy než výhradně vědeckými poznatky.

• Rodinná politika v ČR byla po roce 1989 formována zejména aktéry prosazujícími genderově konzervativní pohled na rodinu.
• Výrazný vliv na ni měla katolická církev, ačkoli se tvrdí, že vychází z vědeckých poznatků.
• Ve skutečnosti byla rodinná politika často ovlivněna ideologickými postoji.
• Od konce první dekády 21. století dochází k posunu – místo odmítání nerodičovské péče o děti se řeší otázka její organizace.
• Přetrvává problém zajištění kvality, kontroly a dostupnosti těchto služeb.
• Pokud nebudou dostatečně finančně a institucionálně podporovány státem a obcemi, zůstane otázka jejich kvality a dostupnosti nedořešená.

Jak je to dnes?

Dnes se situace mění – větší důraz se klade na sladění pracovního a rodinného života a odborné studie jsou více brány v potaz. Přesto zůstávají některé aspekty rodinné politiky předmětem debat.