Příběh domečků NEST – Od hraní s dětmi k podnikání
Petra Novotná přivedla kromě tří krásných dětí na svět také kartonové domečky NEST. Sama říká, že její cesta byla poměrně rychlá a jednoduchá – byla k tomu donucena vlastními dětmi. Přečtěte si její příběh.
V roce 2009 se mi narodili dvojčata a v té době jsem již měla 3,5 letou dcerku. V polovině roku 2010 přišlo na mé děti období stavění různých úkrytů, bunkrů, domečků z dek, křesel, židlí, stolů, polštářů atp. A protože byly tři, bylo pro ně nesmírně nutné, aby měl každý svůj domeček (nejlépe všechny) v obývacím pokoji. A tak jsem téměř denně stavěla ráno domečky, během dne několikrát upravovala, řešila jak je udělat více stabilní, uklidňovala dětské roztržky, proč jeden domeček je lepší než druhý, a navečer jsem je sklízela. Pochopitelně v pokoji nebylo k hnutí. Obědy, svačiny a večeře se stávali nepřijatelnými, neb jídelní stůl býval součástí minimálně jednoho domečku a tak stolovat kulturně bylo téměř nemožné.
Po několika dnech jsem ze stavění byla lehce otrávená. Děti byly naopak víc a víc nadšené, což mě mírně znepokojovalo. Představa dalších několika stavěcích dní byla pro mne skoro noční můrou. V tomto období můj tatínek přinesl kartonový domeček vyrobený skoro na koleně a bylo rozhodnuto.
NEST jsem společně s jedním šikovným programátorem vyvíjela téměř 9 měsíců. Vždy jsme jeden vyrobili a mé děti jej testovaly. V okamžiku, kdy obstál, bylo vyhráno. V listopadu 2011 byl domeček uveden na trh.
Mou filozofií je podpora dětské kreativity, kvalita a ekologie. Proto jsou veškeré domečky a příslušenství vyrobeny z velmi kvalitního ekologického materiálu, bez bělení a potisků, podporující kreativní fantazii každého dítěte a jedná se o ryze český výrobek. Při vytváření domečku mají děti pocit, že si jej vyrobily samy, mají tedy k němu lepší vztah. Stává se pro ně útulným prostředím, ve kterém si mohou nejen radostně hrát, ale také v něm nacházejí pocit bezpečí, místo, které je skutečně jen jejich.
Nejcennější pro mne byly chvíle, kdy jsme domeček přivezli domů, postavili a dětem jsem dala volnost při jeho vyzdobení. Jen jsem jim pomáhala, když si nevěděly rady (a ony si rady většinou věděly). Radost z přítomného okamžiku tvoření a zápal v jejich očích vidím dodnes. Domeček se stal součástí jejich pokojíku, když v něm dcerka nespala sama, spaly v něm alespoň hračky. Dnes už není tak v „ kurzu“ jako před několika lety, ale stále na něj nezapomínají…
Kartonové domečky paní Petry najdete na akcích, kam vyrážíme s našimi koutky, či v miniškolce Baby Office. Jsou velmi oblíbené a děti přemlouvají rodiče, aby si je mohly odnést domů.