Téma lidových tradic a zvyků začíná být na našich akcích stále vyhledávanější. S radostí jsme se chopili této výzvy a vracíme se k oblíbeným hrám našich rodičů a prarodičů.
Jaro: příroda se probouzí, vzniká nový životPo dlouhé zimě se začíná oteplovat, dny se prodlužují a děti tráví venku více času. Dříve děti využívaly tento čas ke společným hrám, běhaly s obručí či káčou a dováděly venku.
Hra pro 2 hráče
Jeden z hráčů si vezme do dlaně určený počet fazolí a stejný počet mu přidal druhý hráč. Ten, kdo má fazole v dlani, zvolá „sudá“ nebo „lichá“ a vyhodí je z ruky směrem k důlku (na stole či na zemi položeného/vyznačeného kroužku). Fazole, které spadnou do důlku/kroužku se spočítají a pokud odpovídají volbě, má hráč bod. V opačném případě získává bod soupeř.
Hra pro 3 a více hráčů
Děti stojí v kruhu, uprostřed kterého je vyvolávač. Ten zvolá: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku jakou?“ a ukáže na vybraného hráče v kruhu, který musí rychle říct libovolnou barvu. Děti pak musí co nejrychleji najít předmět obsahující tuto barvu a chytit se jí. Hráč, kterému se to podaří jako poslednímu, se stává vyvolávačem a hraje se znovu.
Hra pro 2 a více hráčů
Hráči si rozdělí fazole a v každém kole hází směrem na čáru. Kdo se přiblíží nejvíce k čáře, bere fazole soupeřů. Vyhrává hráč s největším počtem fazolí. Tato hra se časem proměnila do podoby hry s mincemi nebo plastovými Céčkami.
Skákání přes švihadlo je dobrá zábava, ale pokud ji rozšíříte o školku, tak zajistíte dětem zábavu na dlouhou dobu. Jak skákat školku:
Míčem se hází proti zdi a chytání odraženého míče se různě komplikuje.
U švihadla i u míče platí, že komu míč upadne nebo udělá chybu, přenechává hru dalšímu, a může pak pokračovat ve hře od začátku se stavy.
Tato zábava přetrvala desítky let a je oblíbená i dnes. Jak na to? Nakreslí se řada čtverců opatřených čísly, kruhová hlava se půlí do dvou čísel. Před panákem se vymezí startovací čára, z níž se hází kamínkem na čtverce, napřed na jedničku, při další hře na dvojku atd. Skáče se po jedné noze po očíslovaných čtvercích a pole s kamínkem se vždy musí přeskočit. Ze čtyřky se skočí rozkročmo na pětku a šestku. Na nakreslenou hlavu se opět skáče oběma nohama a pak se ve výskoku udělá obrat zpět. Pokud má panák klobouk, otočka se dělá na něm. Pak se skáče stejným způsobem zpět a při zpáteční cestě se musí zvednout kamínek. Kdo bezchybně přeskáče celého panáka, může pokračovat ve hře hozením kamínku na další, vyšší číslo.
Léto: nekonečně dlouhé dny, prázdniny a koupání Léto je u dětí oblíbený čas nejen proto, že jsou prázdniny, ale také kvůli teplým dnům a koupání. Oblíbené letní hry jsou s míčem, se švihladlem či skákání gumy.
Hra pro 3 a více hráčů
Hra byla určena pro menší a méně obratné hráče a připomínala hru „tlučení špačka. Jeden hráč vzal ploché prkýnko cca 40 cm dlouhé (2 pídě) a cca 5-7,5 cm široké (2-3 palce), které položil na jiné prkénko nebo kámen, aby tvořilo houpačku. Na jeden konec položil míček (dříve tvoření z kůže či hadříků). Pak vzal hůlku, kterou uhodil do druhého konce, aby míček vyletěl do výšky – míček se stává skřivánkem a ostatní hráči se jej snaží chytit dříve, než dopadne na zem. Pokud se to někomu podaří, stává se on tím, kdo vyhazuje míček do vzduchu v dalším kole.
Hra pro 8 a více hráčů (dle nás může hrát i méně osob)
Děti se rozdělily do dvou stejně početných skupin. Lano by mělo být dlouhé, aby mezi dětmi zůstal prostor minimálně 3 metry. Stejně dlouhý by měl být i konec za posledními hráči. Každý z hráčů by měl mít k dispozici pro sebe kolem 1 metru délky provazu. Lano by mělo být silné, aby udrželo tak přetahujících se. Uprostřed na zemi se udělá čára, za kterou se musí přetáhnout soupeře. Variantou bývalo umístit do středu provazu barevnou stužku a na zemi vyznačit 3 souběžné čáry vzdálené 1,5 m. Při startu se hráči postaví proti sobě tak, že první stojí na krajních protilehlých čárách a stužka je umístěná na středové čáře. Cílem je přetáhnout a dostat stužku na svoji krajní čáru. Většinou se soupeřilo na dvě vítězná přetažení a nemělo se používat kované boty a rukavice.
Podzim: dny se krátí, listy žloutnou a začíná být chladnoRozpočítávadla měla různé podoby podle toho, zda vznikala na Moravě, Slezsku nebo v Čechách, např.: „Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, zavřete si chaloupečku, vleze vám tam medvěd!“ (z Čech) nebo: „Ende dende dyfi de, dyfi dafe domine, ence nós, ence prós, alve salce sukr aus! (ze Slovácka).
Hra pro 2 a více hráčů
Hráči si vyznačili na zemi trasu, po které pak pomocí klacíku kutáleli bramboru do cíle. Jednalo se jednoduchou ale zábavnou hru.
Hra pro 2 a více hráčů
Hru hrávaly spíše starší děti a jejím principem bylo představovat ostatním spoluhráčům v hádankách měsíc, ve kterém se hráč narodil. Hráč předváděl lidové zvyky, polní práce, sporty a jiné činnosti typické pro jeho měsíc narození. Těžší variantou bylo pantomimické zobrazení měsíce.
Zima: mrzne až praští, zimní radovánky vyženou děti venHra pro libovolný počet hráčů
Jednalo se o jednoduchou hru, jejímž principem bylo za stanovenou dobu postavit co nejvyšší sněhový sloup.
Hra pro 5 a více hráčů
Děti vytvořily velký kruh o průměru cca 20 až 30 kroků a doprostřed kruhu zabodly hůlky do tvaru kruhu v počtu o jednu méně, než byl počet hráčů. Pak se rozestavěly po obvodu kruhu a na znamení se rozběhli po směru hodinových ručiček. Na zapísknutí rozhodčího se všechny děti snažily co nejrychleji doběhnout ke středu, aby se tam každý zmocnil jedné hole. Na koho žádná nezbyla, vypadl ze hry. V dalším kole se opět zabodly hole do středu kruhu, ale opět o jednu méně. Hrálo se tak dlouho, až zbyl jediný hráč. (Původní verze je běhání na lyžích, ale myslíme, že bez nich to bude trochu bezpečnější.)
Hra pro 2 a více hráčů
Hadem byla hůlka dlouhá asi půl metru, mnohdy vyřezávaná a zdobená. Hřištěm pro hru býval zamrzlý rybník, na kterém se od sněhu očistila dráha. Postupně se hráči snažili poslat svého hada po zamrzlé ploše tak, aby se „doplazil“ co nejdál. (Hůlky můžeme nahradit klacíky a zamrzlý rybník spíše zamrzlou louží.).
Inspirovali jsme se knihou: Velká kniha lidových obyčejů a nápadů Martina Bestajovského, který vydal CPress v roce 2020.
Tyto divadelní hrátky byly mezi dětmi vždy velmi oblíbené. Na začátku si rozdělí úlohy. Jeden je vlastníkem galerie a prodává sochy, druhý představuje kupujícího. Ostatní děti jsou sochy. Galerista upraví sochy do různých pohybových kreací, ve kterých musí zůstat bez pohnutí.
Pak přijde kupující a galerista se ho ptá, co by požadovaná socha měla umět. Nároky jsou různé – tancovat, poskakovat, lézt po čtyřech, žonglovat, létat, zpívat, být smutná, veselá, bláznivá apod. Galerista každou sochu natočí klíčkem v zádech a socha předvádí pohyb. Každá musí buď splnit požadavek kupujícího, nebo vymyslet svůj pohyb, grimasu či zvuku. Kupující si pak vybral tu, jejíž představení se mu nejvíce líbilo, smlouval cenu, zaplatil a odvedl si ji do vlastní sbírky. Hra pokračovala dokud nebyly všechny sochy koupeny a pak se role vyměnily.
Prvky lidových her zařazujeme do našich akcí pro rodiny – family day, dětské dny apod. Podívejte se také na aktivity pro děti podle dobových řemesel.
Vedle toho vytváříme produkty, které přibližují dětem dobu našich předků.
Baby Office podporuje pracující rodiče. Zajišťuje ve firmách:
