Matka, mamka, matička

Otevřely se dveře a mezi nimi stojí moje matka. Aniž bych se stihla nadechnout k pozdravu, sjela přísným pohledem moje nově nabarvené vlasy, které se dmuly pýchou za mne a které mi každý dosud pochválil. Trhla hlavou směrem ke mně a pronesla: „Co to máš na hlavě? To máš jak Lída Palátová… A ta, ta to má teda hrozný!“ Otočila se a vešla zpět do pokoje.

„Ahoj mami“ řekla jsem do éteru a podivila jsem se, jak je to možné, že otevřené dveře tou správnou osobou dokážou způsobit takový tlak vzduchu, jako kdyby vám s nimi přibouchly nos. Ten tlak je tak silný, že se musíte hodně ovládat, abyste se nenechali porazit a nezačali couvat…. Ten tlak je tak silný, že mne až zabolí na hrudi. V břiše. V nohách. A najednou si připadám mladší, a ještě mladší … jsem dítě, které čeká na ortel matky a přitom ví, že se jí nikdy nebude líbit, co má na hlavě… na sobě, v sobě….

Vždycky mne to štvalo. Ten věčný boj ve mně, se kterým se někdy sakra těžko žije – rebelovat proti jejím přáním a touhou, aby na mne byla pyšná. Ale tlak již pomalu pomíjí a já se znovu vracím do své dospělosti. Někdy to jde ztuha a tak si musím tajně dát frťana nebo cigáro, abych se „srovnala“ sama se sebou. Už jsem zase dospělá a vím, že to zvládnu. Že to vydržím. Najdu si v tom to pozitivní. Třeba to, že mi setkání s matkou vrací mládí a díky tomu nemusím chodit na plastiku. A kdo ví, kolikrát ještě budu mít příležitost těšit se, že mne maminka pořád ještě od Lídy Palátové rozezná. A tak se to snažím brát s nadhledem.

Ale potkala jsem na své cestě již několik schopných, krásných či inteligentních žen a zarazilo mne, kolik společných ran mají z dětství. Ran, které neberou s nadhledem a ran, které se nezahojí „ani po sto letech“. Nejedna úspěšná manažerka i ve čtyřiceti letech stále čeká, co na její úspěch v kariéře řekne její maminka, a pak teprve má pocit dobře vykonané práce. Bude to tak vždy? A mají to muži taky tak? Přiznávám, že nevím. Mužský svět nemám tak dobře probádaný. Jenom jedno už vím jistě. Že odpoutávání dcer i synů od svých rodičů často a zpravidla vůbec nekončí plnoletostí.

Pavlína