Svátek všech zemřelých, známý také pod lidovým názvem Dušičky, připadá každoročně na 2. listopadu. V České republice je vnímán především jako rodinná nebo církevní událost. Na rozdíl od jiných svátků u nás není zvykem pořádat při této příležitosti veřejné akce v obcích či firmách. V posledních deseti letech však do našich tradic postupně proniká anglosaská obdoba tohoto svátku – Halloween.
Tento čas můžete u vás ve firmě využít například pro komunikaci tématu smrti. Více o tom zde.
Pokud se rozhodnete uspořádat akci pro děti, mohou vám pomoci informace o původu svátku, tradicích a širších souvislostech.
Jako všechny tradice, i Dušičky mají svůj příběh. V tento den prý mohou duše zemřelých zpátky na svět. Pomáhají svým blízkým nebo odplácejí těm, kteří jim v životě ubližovali. Tradiční zvyk, zapalování svíček, umožňuje duším najít cestu k živým.
Svátku zesnulých předchází křesťanský svátek Všech svatých, který slavíme 1. listopadu.
Kdo jsou to svatí? Podle křesťanské katolické tradice jsou svatí lidé, kteří žili dobrý život. Pomáhali ostatním, byli skromní a laskaví. Svatých je velké množství, bývají patroni různých národů, povolání a dalších skupin lidí.
Některé svaté děti znají:
O Dušičkách chodí lidé na hřbitov. To je posvátné místo, kde odpočívají jejich blízcí. Přinesou květiny nebo věnce na hrob a zapálí svíčku.
Je to příležitost připomenout si s rodinou či přáteli zážitky s těmi, kteří už nejsou s nimi. Podívat se na fotky, zasmát se i zaplakat.
Věřící se za zemřelé modlí a slouží mše.
Na hrob se odpradávna dávaly květiny. Typickou květinou na hřbitově je chryzantéma. Tato květina pochází z Japonska a může mít bílou, oranžovou, tmavě červenou, fialovou nebo žlutou barvu.
Na hrob se dávají také věnce. Jsou symbolem nekonečnosti a stále se opakujícího koloběhu života.
O dušičkové době se rozšířila řada pověr a zvyků. Podle jedné z nich se duše zemřelých jednou za rok vracejí, proto pro ně hospodyně chystaly jídlo. Musely schovat všechny ostré předměty, aby se o ně duše nezranily.
Hořící svíčky ukazovaly duším cestu a měly je svým způsobem přilákat.
Další pověra říká, že o půlnoci se koná tajná mše, na kterou nesmí přijít žádný živý člověk. Kdyby se přesto někdo odvážil, duše ho roztrhají.
O těchto svátcích se peklo zvláštní pečivo. Šlo hlavně o „dušičkový chléb“. Ten se připravoval k uctění zemřelých i na slavnostní stůl. Zároveň bylo zvykem pečivo ve tvaru kříže či zkřížených kostí rozdávat žebrákům.
Svátek Samhain slavili Keltové v dávné minulosti. Měli rok rozdělený na dvě části, světlejší část — léto, a tmavší část — zimu. Samhain znamená v galštině „konec léta“ a označuje přechod mezi těmito dvěma polovinami, je to také symbol přechodu mezi živými a mrtvými.
Legenda říká, že v této době je stěna mezi naším světem a světem zemřelých nejtenčí. Na jedinou noc v roce se otevírají brány vílích kopců, kde sídlí padlí bohové a duše mrtvých. Tajemné bytosti procházejí třpytivými dveřmi do našeho světa.
HalloweenZe svátku Samhain se stal Halloween. Ten se dnes slaví po celém anglosaském světě v předvečer svátku všech svatých, 31. října. Halloween není tolik o vzpomínání, jako spíše o strašidelné zábavě.
Děti se oblékají do děsivých kostýmů a chodí na koledu. Říkají „Trick or treat“, což se dá volně přeložit jako „Koledu, nebo ti něco vyvedu“. Dostávají sladkosti i drobné peníze. K Halloweenu patří také strašidelná výzdoba, jejímž základem jsou vydlabané dýně. Přečtěte si také halloweenský příběh o Jackovi.
Chcete dětem přiblížit tento den ve formě hádanek a úkolů? Doporučujeme náš inspirovník na téma Dušičky:
Hana Müllerová
Baby Office podporuje pracující rodiče. Zajišťuje ve firmách:
